Většina problémů se smlouvami nevzniká ze zlého úmyslu, ale z nepozornosti při sepisování. Následující chyby se opakují napříč typy smluv - od nájmu přes prodej až po zakázky pro řemeslníky - a všem se dá poměrně snadno předejít, pokud o nich víte předem. Většinu z nich navíc není těžké opravit - stačí věnovat pár minut navíc pečlivé kontrole textu ještě před podpisem.
Vágně popsaný předmět smlouvy
Nejčastější chybou je popsat předmět smlouvy obecně tam, kde je potřeba konkrétnost. Formulace typu „provedení stavebních prací" bez specifikace rozsahu, nebo „prodej vozidla" bez uvedení stavu a příslušenství, otevírá prostor pro odlišný výklad každé ze stran. Čím konkrétněji je předmět popsaný - co přesně se dodává, v jakém stavu a rozsahu - tím menší je riziko, že se strany později neshodnou na tom, co si vlastně sjednaly.
Chybějící termíny a cena
Smlouva, která neuvádí, dokdy má být plněno a za jakou odměnu, je zdrojem budoucích nedorozumění. Obě strany si často myslí, že „termín je jasný" nebo že „cena je domluvená", ale bez písemného zachycení se na tom v budoucnu těžko shodnou. Termín i odměna by měly být v textu uvedené jasně a jednoznačně, včetně toho, co se stane, pokud se plnění zpozdí nebo pokud vzniknou vícepráce navíc. Zvlášť u zakázek, kde se rozsah práce může v průběhu měnit, se vyplatí předem popsat i postup pro schvalování víceprací, aby nedocházelo k dohadům o tom, co bylo součástí původní dohody a co je až nad její rámec.
Nesprávně uvedené strany
Překlep ve jméně, špatně uvedený název firmy nebo neaktuální adresa mohou později zpochybnit, kdo je vlastně stranou smlouvy. U firem je vhodné údaje ověřit ve veřejném rejstříku před podpisem, ne se spolehnout na to, co protistrana sama nadiktuje. Zvlášť u smluv s vyšší hodnotou se vyplatí věnovat identifikaci stran stejnou pozornost jako samotnému obsahu smlouvy. Podobně je vhodné před podpisem ověřit, že uvedená osoba má oprávnění za firmu jednat - ne každý zaměstnanec může firmu k něčemu zavázat.
Ústní dodatky, které nikde nejsou
Strany se běžně domluví na drobné změně jen tak, telefonicky nebo mezi řečí - a nikde ji nezaznamenají. Pokud později dojde ke sporu, platí to, co je uvedeno v textu, ne to, na čem se strany ústně shodly. Jakoukoli změnu oproti původnímu textu je potřeba zapsat, byť jen jednou větou s datem a podpisy obou stran, jinak fakticky neexistuje.
Nejasně definované podmínky ukončení
Kromě výše uvedeného bývá problémem i to, že smlouva neřeší, jak a za jakých podmínek lze vztah ukončit. Chybí-li jasně popsaný způsob ukončení, strany se v případě neshody dostávají do nejistoty, zda a jak mohou od smlouvy odstoupit. Vyplatí se do textu doplnit alespoň základní popis, co se stane, když jedna ze stran chce spolupráci ukončit, a jak se v takovém případě vyrovnají rozpracované závazky.
Jak se chybám vyhnout
Pomáhá jednoduchý rituál: po sepsání smlouvy si ji přečtěte tak, jako byste byli tou druhou stranou, a hledejte místa, kde by mohlo dojít k odlišnému výkladu. U smluv s vyšší hodnotou nebo u nestandardních podmínek se navíc vyplatí nechat text před podpisem přečíst někým nezúčastněným - u složitějších případů se poraďte s advokátem.
- Je předmět smlouvy popsaný konkrétně, ne obecnou frází?
- Jsou termín plnění a odměna uvedené jasně?
- Souhlasí identifikace obou stran včetně aktuálních údajů?
- Je v textu zachyceno vše, na čem jste se skutečně domluvili?
- Ví obě strany, jak lze smlouvu ukončit?
Shrnutí
Většina sporů kolem smluv se dá vystopovat k jedné z výše uvedených chyb - vágnímu předmětu, chybějícím termínům nebo odměně, špatně uvedeným stranám nebo nezaznamenaným ústním dodatkům. Pečlivost při sepisování stojí pár minut navíc, spor kvůli nejasné smlouvě stojí mnohem víc. Nejde o právní poradenství, jen o přehled chyb, kterým se vyplatí předejít.